Popis
Vytahuji informaci z knihy, která mne zaujala a zdá se byt z vēdeckého hlediska klíčovou v tom ,,pátrání“ časech minulych, kdy lidstvo na planetē nebylo potrebné (a potrebné zase nebude, my potrebujeme jí:-):
Svého času se tvrdilo, že DNA lze získat z velmi starověkého fosilního materiálu, jako je jantar. Myšlenka, že by jantar mohl fungovat jako „časová kapsle“, byla jistě atraktivní a byly publikovány výsledky hlásící objev fragmentů včelí DNA z fosílie v jantaru. Bohužel, když byly učiněny pokusy replikovat tento objev za zcela sterilních podmínek, nebyly úspěšné. Začalo se zdát pravděpodobné, že si do původního vzorku našlo cestu malé množství „cizí DNA“ – což nebylo nepravděpodobné v laboratoři, kde byly dříve připravovány sekvence DNA jiného hmyzu. Nyní se považuje za nepravděpodobné, že by informativní kusy DNA mohly přežít z geologického stáří více než milion let.
Hmyz se uvnitr jantaru mēní v prach.
Kniha pod taktovkou Natural History Museum
Název: Fossils The key to the past
Autor: Richard Fortey
(„…without peer among science writers.“ Bill Bryson)
…..15 liber….
Fotky jsou z pokusu o najití jantaru na anglickém pobreží mezi Lowestoft a Southwold, ktery byl neuspēšny a proto jsem si jej zakoupil v muzeu jantaru – Southwold. V muzeu je vždycky čas si zdarma prohlídnout mnoho druhu jantaru, muzeum jsem navštívil asi 4x a vždy tam nebylo vic jak 5 lidí. Personál, syn zrizovatelu, ochotnē pomuže a poradí!
Je zde zhruba uprostred cesty mozno spočinout v jedné z nejvýznamnějších lokalit pro divokou zvěř v Evropě! Je to krásny vyhled z jednoho z domečku, postavenych za účelem sledování ptactva v tomto chránēném území (v noci je treba dávat pozor, jakožto pro klid a možnost vylíhnutí dalšího potomstva ptactva je zde umístēn elektricky ohradník) – foto
Foto – Citrónovē-žlutá barva je prírodní barva čerstvého Baltského jantaru. Časem oxiduje a tmavne na známējší jantarovou barvu (oranžovo/hnēdou).
Jeho vyskyt na pobreží anglickém se dá vysvētlit – jantar se nachází na pobřeží východní Anglie kvůli usazeninám, které na pobřeží zanechaly roztáté ledovce na konci doby ledové. Tento jantar se poté s dešt’em dostává do rek, která se posléze vlévá do more.
Baltsky jantar se dá najít také na pobreží Fife ve Skotsku..
V pripadē vyskytu na skotskem pobreží se jedná pravdēpodobnē o jantar naplaveny morem z míst vyskytu..
Jantar se ve Skotsku používal již pred více než 5500 lety..
Z knihy Amazing Amber od Andrew Ross a Alison Sheridan (Národní muzeum Scotland)
Foto (copal z Madagaskaru).
Další ukázka z knihy: The Illustrated Encyclopedia of Minerals and Rocks (auto J.Kourimsky)
Jantar byl také používán jako platidlo, možná dokonce v mladší době kamenné, a zcela jistě v době bronzové.
,,Starověcí Asyřané a Babyloňané měli velmi rádi jantarové šperky a dokonce i řecký básník Homér v Odysseii chválil krásný jantar. V té době byl jantar správně klasifikován jako látka rostlinného původu, jak zmiňuje Aristoteles (384-322 pr. n. l.). Starověcí Řekové dokonce věděli, že když se o něj tře kus látky, zachytí se na něm malé částice. Toto objevil v 6. století pr. n. l. řecký filozof Thalés z Milétu. Později, když se prokázalo, že se jedná o působení elektřiny, dostala tato forma energie název odvozený z řeckého názvu pro jantar – elektron.“