Popis
Bochnia je starobylé město na jihu Polska v Malopolském vojvodství, 40 km východně od Krakova při pravém břehu řeky Raba. V minulosti proslulo jako středisko těžby soli – solivary v Bochnii se připomínají již k roku 1198 a první důl na kamennou sůl byl založen roku 1248. V 16. století byla Bochnia největším centrem výroby soli v Polsku a jedním z největších v Evropě. Výroba soli zde skončila v roce 1990 a těžba v dolech v roce 1996. Solný důl Bochnia byl v roce 1978 zapsán na listinu světového kulturního a přírodního dědictví, v roce 1994 byl prohlášen za národní historickou památku a v roce 2005 za přírodní rezervaci. Tím definitivně skončila možnost získat jakékoliv mineralogické vzorky. Solné ložisko se rozkládá v severním křídle Bochnia antiklinály, přičemž autochtonní série solného ložiska leží na podkladu tvořeném jurskými a křídovými karbonátovými horninami. Jednotlivé sedimentární cykly jsou litologicky charakterizovány jíly, pískovci, dolomitickými slíny, sádrovcem a anhydritem. Ložisko je dlouhé cca 4,5 km a dosahuje do hloubky cca 400 metrů s mocností soli až 200 m. Ta zde vytvářela velmi pěkné krystalované kubické agregáty o velikosti hrany až 10 cm.
Krystaly na vzorku jsou velké 1 – 1,5 cm, průsvité až částečně průhledné, relativně čisté, jen ve středové části lehce zbarvené do hněda. Vzorek je kompaktní a pevný. Pochází z 80-tých let minulého století.