Popis

Pumpellyit (čti pampelit) je relativně málo známý nerost. Poprvé byl nalezen a popsán v roce 1925 z měděného dolu Kalumet na ostrově Keweenaw v Michiganu v USA. Byl pojmenován na počest amerického geologa Raphaela Pumpellyho (1837–1923), který první studoval geologii právě v oblasti Houghton County. Pozdější podrobné mineralogické studium ukázalo, že fyzikální vlastnosti nerostu, který se podobal epidotu, neodpovídají žádnému tehdy známému minerálu. Jednoklonný silikát má proměnlivé chemické složení, které je blízké prehnitu nebo zoisitu. Mimo křemíku, hliníku, železa a vápníku v něm kolísají obsahy manganu. Jeho krystaly tvoří nepatrná vlákna a úzké zploštělé tabulky, které mají ve směru zploštění vynikající štěpnost a jejich tvrdost je 5,5 Mohsovy stupnice. Pumpellyit má hustotu 3,2 g/cm3, stejně jako podobný epidot. Na rozdíl od něho má obvykle jasnější odstín zelené barvy. Tvoří zelené až černozelené a někdy i hnědé zrnité a radiálně paprsčité agregáty. Často se vyskytuje ve směsi s kalcitem a křemenem a pak tyto nerosty i prorůstá a zbarvuje dozelena. Jako horninotvorný minerál se podílí hlavně na složení bazických vulkanických i přeměněných hornin. Spolu se zeolity a glaukofanem je součástí minerálního společenství, které vzniká za nízkých teplot. Geologové podle nich určují teplotní i tlakové podmínky, za kterých přeměněné horniny vznikaly. Také ve vulkanických horninách indikuje přítomnost pumpellyitu začátek metamorfních přeměn. Pumpellyit jen ojediněle doprovází rudní ložiska.

Vyskytuje se i v Krkonoších na klasické lokalitě Obří důl, kde skarnové zrudnění tvoří dvě velká a několik menších těles. V pestrém komplexu hornin jsou přítomné polohy vápenců a dolomitů. Výskyty sulfidů jsou rozptýlené na rozhraní karbonátových a okolních hornin a početná je zde i skupina silikátových minerálů. Ve skarnu je zastoupena řada nerostů, které mají velmi pestré složení. Mimo železa, vápníku, křemíku a hliníku v nich kolísají i obsahy manganu, který je zvýšen zejména u minerálů ze skupiny pyroxenů. Charakter zrudnění se mění se vzdáleností od kontaktu se žulou a také vlivem zlomové tektoniky. Právě tektonické poruchy mají pro vývoj mineralizací podstatný význam. Okolo půl metru mocný zlom byl zastižen poblíž skarnového tělesa Gustav v sousedství s biotitovými kvarcity. Dominující je však zlomové pásmo v karbonátech při východním okraji rudního tělesa Helena. Mocnost zlomového pásma je až 30 metrů a jeho výplň se skládá z krystalického vápence a dolomitu. K pozdním projevům tektonické aktivity a s tím spojeným vznikem hydrotermálních křemenných žil patří dutiny vyplněné křišťálem, zeleným fluoritem, žlutým scheelitem, béžovým albitem a pumpellyitem. Ten tvoří zelené nedokonalé a zaoblené sloupečky a jehlice na krystalech křišťálu. Jeho agregáty jsou složeny z jemných nepravidelných krystalů nebo drobných zrn velkých okolo několika milimetrů.

Vzorek představuje klasickou ukázku minerálů typických pro ložisko Obří důl v Krkonoších, pocházející z roku 1980.Velmi hezkou, nepoškozenou drúzu krystalů křišťálu (velikost krystalů do 1 cm), na které narůstají zelené agregáty pumpellyitu a bílé krystaly albitu.  

 

160