Popis
Pod Jelení horou, severozápadně od Horní Blatné, prochází žíla Marie Terezie. Žíla je nejvýznamnějším zástupcem manganové mineralizace Krušných hor a je proslavená zejména výskytem bohatých krystalovaných ukázek šedočerného oxidu manganu – pyrolusitu (tzv. polianitu).Ten je minerálem nízkoteplotních rudních žil, kde spolu s křemenem, hematitem a vzácným ramsdelitem tvoří krystalické agregáty a v dutinách i velké ostré sloupcovité krystaly až 2 cm velké. Žíla s několika odžilky proráží drobnozrnné porfyrické žuly blatenského žulového masívku. Manganové zrudnění bylo hornicky sledováno v délce přes 500 m a do hloubek okolo 50 m. Mocnost měla žíla kolísavou – v úrovni štoly Segen Gottes 4–6 m, ve štole Concordia 6 m a na dole Terezie 1–2 m. Naposledy byly tyto štoly zprůchodněny při geologickém průzkumu v letech 1956–1958, jejich zabořená ústí a zarostlé odvaly jsou stále patrné. Na vzorcích nerostů z této lokality byly prováděny jedny z prvních vědeckých výzkumů minerálů manganu. Zabýval se jimi rakouský geolog a mineralog Wilhelm K. Haidinger, který v roce 1827 pyrolusit vůbec poprvé na světě popsal. V roce 1824 doly osobně navštívil kustod mineralogických sbírek Vlasteneckého muzea Franz Xaver Maxmilian Zippe a v roce 1843 německý mineralog August Breithaupt.
Vzorek kusového pyrolusitu má v sobě dutinku 1,5 x 0,8 cm velkou s nedokonalými sloupcovitými, ocelově šedými krystaly pyrolusitu s kovovým leskem o velikosti do 5 mm. Vzorek pochází z osmdesátých let minulého století.