Popis
Vzorek jsem našel vedle venkovního stolu kavárny (součást parku zvaná ,Core‘) v srdci Eden projektu, ktery nyní stojí v byvalém kaolínovém dole. A je to také príbēh o závislosti lidstva na rostlinném svētē.
Vstupné 38 liber (,,pokud tato prírodní ,,banka“ dotuje, tak jako Kew gardens poblíž Londyna, napríklad znovu zalesnēní lomu (po ukončení tēžby) v Madagascaru svymi semeny a sazenicemy – jde o investici, která se jistē vyplatí“)
Uvnitr tohoto prírodního projektu jsem vidēl mnoho mladych zamēstnanych lidí, kteri se podíleli jak na rešení problému s reciklací tak i na inovativním zpusobu zdravého stravování…
Foliovníky jsou rízeny počítacovou technologií, která koriguje ventilaci (otevírání a zavírání oken) i zavlažování.
Konstrukce je postavena na jednoduchosti – iglu – a zkušeností Eskymáku, kdy jde o vytopení plochy a efektivním udržení teploty, k čemuž pomáhá ,,oprení“ celé iglu konstrukce o skalní stēnu, která je funkcí jako tepelná banka, která čerpá teplotu ze slunce bēhem dne a ,,vypouští“ teplo bēhem noci.
Informace z knihy: Colours
Autorky: Victoria Finlay
1794 – Nicolas-Jacques Conté: Vzal ménē kvalitní Grafit, ktery mohl byt tēžen ve Francii, a našel cestu, kdy nadrcen jej smíchal s Kaolínem. A takto nejenže mohl vzdát hold skicám nejprestižnējších francouzskych umēlcu, jako portrétisty Jacques-Louis Davida, ale zároven muže byt dēlaná v ruznych stupních tvrdosti – tužka. A cesta od tužky a chuti malovat se mužeme dostat až do rozmanitych zahrad na místech u kterych bychom to nečekaly.
Preklad z tenké publikace: Eden: the first book
Napsal: Martin Jackson
Bádal (researched by): Dr. Jo Readman
Rozsah se může značně lišit, ale v Edenu to bylo stejné; ačkoli na stavbu a infrastrukturu byla potřeba ohromující suma, dávno předtím, než byla tato částka vybrána, se lidé vzdávali dobrých pracovních míst se zajištěnými platy, prodávali domy a jezdili do Cornwallu, aby se k tomu přidali. Jinak rozvážní muži v oblecích z předních architektonických, stavebních a designérských firem v zemi reagovali jako děti, které dostaly svou první sadu Lego; studenti zahradnictví prosili, aby si mohli ušpinit ruce.
Je příznačné, že jedna věc v Heliganu (inspirací byly The lost gardens of Heligan poblíž St.Austel) skutečně rozproudila tep. Bylo to rozhodnutí vyprávět příběh o dělnících na půdě, nikoli o vlastnících půdy; o lidech, kteří obdělávali půdu, o zahradnících, kteří spojovali nové inovace s osvědčenými postupy, aby udrželi půdu rok co rok úrodnou a produktivní.
Zeleninové zahrady, melounové a fíkovníky, záhony s řezanými květinami, ananasová jáma; to vše bylo zrekonstruováno a obnoveno do plného rozkvetlého stavu a lidé přijížděli v dostavnících – rychle se z ní stala nejnavštěvovanější soukromá zahrada v Anglii. Nepřicházeli jen proto, že byla bolestně přitažlivá; panoval velký zájem o udržitelné techniky a rozumné hospodaření, fascinace pro to, jak se řešily výzvy a jak se vyvíjely a upravovaly metody pěstování exotického nového ovoce a okrasných rostlin přijíždějících z celého Impéria. A to vše v mezích cornwallské venkovské zahrady; co kdybyste představili Zbytek světa XI?
Eden by pravděpodobně nevznikl bez Heliganu, a to nejen proto, že podnítil inspiraci. Poskytl historii rozvoje a marketingu, která uspokojila potenciální investory, k dispozici bylo i několik impozantních zahradnických talentů, kteří mohli začít pilotovat dosud ,,nečinny“ nápad do životaschopné podoby, a byla zde vytvořena síť důležitých kontaktů, která se šířila nejprve zpusobem lokálním, poté regionálním, národním i mezinárodním. Zahradnický ředitel Heliganu Philip McMillan Browse a Peter Thoday, člen správní rady, byli původními zahradnickými ,,velemozky“, které rozvinuly koncept „živého divadla“ a spoluzaložili případný „Zelený tým Eden“, který byl najat, aby dohlížel na botanické aspekty.
První věc, kterou s Timem udělali, bylo, že si sedli a sepsali seznam všech rostlin, které je napadly a které lidstvo používalo a zasloužily si své místo. Rostly… a rostly. Peter Thoday, nyní jeden z ředitelů zahradnictví v Edenu, říká: „Světová flóra a zahradnictví, zemědělství a lesnictví, které z ní člověk vyvinul, je životně důležitou a úžasnou součástí našeho světa. Pro Eden to však byla obrovská výzva…
„Samozřejmě jsme se rozhodli pěstovat jen vybrané exempláře – ale i tak to dává dohromady více než 4000 různých druhů rostlin z celého světa.“
Toto byla část úvodu v publikaci a dále mne zaujalo – uvádím pouze úryvky:
Pak sebrali Ronnieho Murninga, nyní ředitele pro design a vývoj ve společnosti Eden, a vydali se hledat architektonickou firmu světové úrovně s historií skvělých skleněných instalací. A ve skutečnosti existoval jen jeden uchazeč; Nicholas Grimshaw and Partners, kteří nedávno navrhli nový mezinárodní terminál Waterloo s jeho klikatou prosklenou střechou. Ke konci roku 1995 se Tim a Jonathan sešli s Nicholasem Grimshaw. Tim říká: „Udělali jsme prezentaci, která v žertu zněla asi takto: Dáváme vám příležitost postavit osmý div světa. Špatná zpráva je, že vám nemůžeme zaplatit.“ Nick řekl ano – a dal tak projektu první skutečný závoj důvěryhodnosti.
Ve spolupráci s profesionály a ambiciózním týmem Edena koordinovala společnost Davis Langdon Management další dva návrhy pro Millennium Commission. Druhý návrh ponechal třetí „pouštní“ biom na rýsovacím prkně, původních 106 milionů liber se zkrátilo na 75 milionů liber a počet návštěvníků se snížil na 750 000 ročně. O více než rok později, 24. května 1997, byla Millennium Commission revidovaným návrhem jednoduše zaskočena a udělila 37,5 milionu.
….následuje rozpis financí a lidí v managementu, kterí se na vyrizování ,,dotací“ podíleli…..
…I tak – a vzhledem k částkám, o které šlo, není žádným velkým překvapením – shánění finančních prostředků na pokračování s sebou přineslo řadu problémů, bolestí hlavy a nadějí, které se nakonec vyřešily až v březnu 2000, kdy byla uzavřena 18milionová finanční dohoda s Royal Bank of Scotland a NatWest. Gaynor říká: „Eden rozvinul průkopnickou spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem… a bylo skvělé sledovat, jak ti tvrdohlaví městští finančníci oněměli, když poprvé uviděli naše ,místo’“.