Popis
Důl Roşia Montană je jedna z nejslavnějších hornických lokalit bývalého Rakouska – Uherska a nynějšího Rumunska. Obec Rosia Montana působí krásně, uzavřená mezi okolními kopci, na kterých je vidět množství děr, dobývek a odvalů. Nachází se v severní části tzv. zlatého čtyřúhelníku, nedaleko od městečka Abrud, přibližně 40km SV od Bradu. Na tomto ložisku těžili zlato už Římané, o čemž svědčí četné nálezy, staré chodby, které jsou dodnes zachovány, římské náhrobky apod. Zajímavou památkou na římské časy, byl nález dřevěných tabulek (25 kusů z let 131 až 167) pokrytých voskem, do kterého byl vyrytý text. Většinou se jednalo o práci v dolech, půjčkách, smlouvách např. o nákupu otroků. Na jedné z nich se uvádí římský název obce Alburnus Maior. Nejvíce památek po římském dolování se nacházelo v masívu Cetate, avšak komunistickou těžbou byly zcela zničeny. Dalším revírem, kde jsou dodnes římské štoly, je masiv Orle a důlní pole Leti. Štoly měli lichoběžníkový, čtvercový ale i trojúhelníkový profil. Zlatá ruda se zpracovávala suchou i mokrou cestou. Po drcení rudy se dodnes zachovaly kamenné moždíře. Byly zde nalezeny i kelímky se stopami rtuti, což značí, že Římané zřejmě znali metodu amalgamace. Po odchodu Římanů se v těžbě pokračovalo. Koncem 15. století se obec stala svobodným městem. Od roku 1589 se používalo maďarské pojmenování města Verespatak. Větší rozvoj města nastal v 17. století. Několik set let se dolovalo množstvím dobývek, štol a šachet, nejvíce jich je vidět v masivu Cirnic. Na ložisku působilo velké množství těžařů, kteří pracovali ve stovkách menších důlních dílech. V roce 1746 byla otevřena štola Heilige Dreifaltigkeit a v roce 1769 štola Maria Himmelfahrt. Na žádost Mullera ven Reichensteina začal nejvyšší báňský úřad razit dědičnou štolu Orlaer Heilig Kreiz. Tato štola je zachována dodnes a byla v provozu až do ukončení těžby. Je to hlavní štola, která prochází všemi důlními poli. Z ní byly raženy slepé jámy, které zpřístupnily spodní partie ložiska. V roce 1862 zde pracovalo 300 těžařů. Až do začátku 20. století se používaly primitivní těžební metody i technika. Těžba probíhala bez plánu, když nebyla nalezena ruda, pokračovalo se na jiném místě. V roce 1884 zde pracovalo 3458 horníků a průměrná roční těžba byla 35 kg zlata. Koncem 19. století se pracovalo v 490 štolách, z nichž každá měla jiného majitele. V roce 1902 zde pracovalo 180 společností. Vzhledem k potřebě nákladnějších důlních prací těžbu postupně začal přebírat stát. Roční produkce zlata v třicátých letech minulého století byla 100 kg. Po roce 1948 byly všechny doly znárodněny. Během komunistického režimu se získávalo ročně z povrchové i hlubinné těžby kolem 600 kg zlata. Koncem těžby v letech 1990 až 2005 to bylo 24 kg zlata měsíčně.
Geologie a mineralogie ložiska
Ložisko zlata v Rosia Montaně se dělí na několik rudných polí (Orle, Tarina, Lety, Carpen, Igren, Cirnic, Cetate a Virnic). Širší okolí ložiska budují křídové sedimenty, ve kterých vystupuje vulkanosedimentární souvrství. Celé toto území je prostoupeno dacitovým vulkanismem a většina žilníků a žil je vázána právě na tento vulkanismus. Strmě uložené žíly mají mocnost max. 10cm. Okolní hornina je silně pyritizovaná. Žíly s úklonem menším než 45 stupňů probíhají všemi směry a výjimečně dosahují mocnost až 1 m. Rosia Montana není mineralogicky bohatou lokalitou zlatého čtyřúhelníku, nenacházejí se zde teluridu zlata ani stříbra a ani sirníkové mineralizace zde není velmi vyvinutá. Její primát spočívá v tom, že se zde vyskytovalo procentuálně největší množství viditelného zlata. 15% těženého zlata bylo ve viditelné formě. Zlato obsahuje poměrně hodně stříbra, takže se jedná o elektrum. Vzorky z této lokality jsou známé po celém světě. Tvořily v křemenných žilách krásné plechy (až 10 cm2), kostrovité agregáty, drátky, krystaly a jemně vláknité útvary. Nejcennější však byly až 1,5 cm velké krystaly zlata oktaedrických až krychlových tvarů, případně jejich spojky a dvojčata. Nejbohatší sbírku zdejších ale i jiných minerálů z jiných lokalit zlatého čtyřúhelníku měl v 18. století sedmihradský guvernér Samuel von Brukenthal, přičemž část je vystavena v Brukenthaltovu muzeu v Sibiu. Nalezené zde byly i velké kusy zlata např. 3 až 4 kg agregáty tvořené drátky zlata, v letech 1780 – 1800 byly v masívu Orle nalezeny dutiny s krystaly křemene, v nichž volně leželo několik kusů mechové zlata. Některé vážili i 6 kg. V letech 1861 – 1862 se v masívu Cirnic našlo 10 kg zlata s výskytem krystalů zlata do 12mm. Vzorky zlata z Rosia Montany jsou dnes velmi ceněné. Na ložisku se vyskytují v menší míře sulfidy jako pyrit (XX do 1cm), sfalerit, galenit v drobných krystalcích. Žilovinu tvoří křemen (několik cm XX), chalcedon, rodochrozit a siderit. Dnes (2016) se zde netěží, ale existují snahy velkých těžařských společností o otevření několika lomů, přitom je Rosia Montana zapsána v Unesco. V Rumunsku se proti tomu zvedla vlna odporu a tak je těžba prozatím zažehnána. V obci je otevřeno muzeum, kde se dá sfárat do římské štoly.
Vzorem má trojúhelníkovitý tvar a z pohledové strany tvoří povrch kůra drobných, několik milimetrů velkých krystalků křišťálu. Makroskopické zlato pokrývá plochu cca 1 x 3 mm a je tvořeno plíšky a náznaky krystalů. Narůstá na nějakém tmavším rudním minerálu (sfalerit ?). Tato klasická historická ukázka pochází z let 1890 – 1920.